VI.
Jen k tobě modlím se, vše ostatní mi snem,
Jen k tobě modlím se, vše ostatní mi snem,
vše v tísni bezbarvé a lhostejné kol mizí,
jen k tobě modlím se, ať nocí jdu ať dnem,
zrak upřen za tebou, rty na lemu tvé řízy.
Vše v tísni bezbarvé a lhostejné kol mizí,
jak náměsíčník jdu, tknut luny paprskem,
zrak upřen za tebou, rty na lemu tvé řízy,
jsem ledný v jiných žár a tupý, cizí k všem.
Jak náměsíčník jdu, tknut luny paprskem...
Ó je mi nebesky, má Luno! v tvoji přízi!
jsem ledný v jiných žár a tupý, cizí k všem,
jen k tobě horoucí a upřímný a ryzí!
Ó je mi nebesky, má Luno! v tvojí přízi
svit šedých očí tvých mi zvoní srdce dnem.
Jen k tobě horoucí a upřímný a ryzí
ti život podávám i se vším, co jest v něm.
Svit šedých očí tvých mi zvoní srdce dnem.
Kmen suchý poupaty vzplál, v šťávě jarní mízy
ti život podávám i se vším, co jest v něm,
buď žencem posledním, jenž zralé klasy sklízí.
22
Kmen suchý poupaty vzplál v šťávě jarní mízy,
ač vždycky ve stínu, přec vedle sebe jdem.
Buď žencem posledním, jenž zralé klasy sklízí,
ó přej, ať pospolu ty klasy lásky žnem!
Ač vždycky ve stínu, přec vedle sebe jdem
skrz černé olšiny i skrz bělostné břízy,
vždyť tebe, tebe jen má pro mne celá zem,
a mimo tebe víc mi život nenabízí.
Skrz černé olšiny a skrz bělostné břízy
v mé dumy tvoje tvář plá sladkým úsměvem,
vždyť mimo tebe víc mi život nenabízí,
já k tobě modlím se... vše ostatní mi snem!
23