VII. V tvém oku jindy zamlklém a snivém,

Jaroslav Vrchlický

VII.
V tvém oku jindy zamlklém a snivém,
V tvém oku jindy zamlklém a snivém,
když šťastna spočíváš v mém objetí, sta tisíc šotků tryskne v tanci divém a na všecky se strany rozletí.
Ten ukazuje úběl mi tvé šíje, ten vlnu ňader divě zvířených, ten sladký bok, ten nožku, jež se kryje jak víla cudná v sterých závojích. Ten docela i moji ruku chytá a vede po stopách mne štěstí blíž, co jiný, polibky jenž naše sčításčítá, mi šepce v sluch, že vše mi odpouštíš. 24