VIII. Kde jsou ty Vesny, z kterých duše fialek

Jaroslav Vrchlický

VIII.
Kde jsou ty Vesny, z kterých duše fialek
Kde jsou ty Vesny, z kterých duše fialek
zde dýše roztavena v sladké krůpěje? Tak dýše ruka tvoje, šíj, tvých ňader vděk, v té vůni samota a sladké naděje a tiché jásání a upomínek něha a rozkoš s tebou být z té vůně šlehá. Ba celá duše tvá v tu vůni rozlitá jar zašlých glorií mou duši ovívá, já cítím, hlava má v tvých ňadrech ukryta... zřím dlouho v tvoji tvář, která se usmívá; kéž sloku poslední mé básně dozpívá ten úsměv nebeský, to dlouhé, vlídné zření! Tvou vůní zahrnut chci čekat v sladkém snění, než vůní probudí mne tvoje políbení!
25