XII. POD JEDNU PODOBIZNU.

Jaroslav Vrchlický

XII.
POD JEDNU PODOBIZNU.

Tak vážná, snivá a tak zcela moje, tak plná touhy, jak čekala na mne... Tak sladká, nebylo to zdání klamné, co svedlo nás přes všecky steré boje. S tou tváří žít chci, s tou chci umírati, a je-li spása, je-li v světě štěstí, tou jedině mi můž a musí zkvésti, ta bude věčně před mou duší státi... 30