III. CESTOU.

Jaroslav Vrchlický

III.
CESTOU.

Jako vždycky, jako jindy s Tebou šel jsem polem, jako vždycky, jako jindy hruď se chvěla bolem, že Tě nemám, že tu nejsi, drahá! Jak chvěl vítr jitrocele nakloněným stvolem, starý cit a stará láska opět v duši sahá, vše pro Tebe, má drahá! A zas věřím, jak jsem věřil jarním spěje polem a zas doufal jsem, se těšil nadějí i s bolem, že přec jednou půjdem spolu, drahá! že Tě sevru jako břečtan svírá strom svým stvolem, a hned lehčí byla mi ta o samotě dráha, jen Tebou drahá! 37