NADARMO...

Jaroslav Vrchlický

NADARMO...
Nadarmo práhlo v dlouhé noci mé srdce divě zvlněné, pít chtělo úkoj celou mocímocí, ó Noci! z ticha pramene. A když jsem konečně se vhroužil, ó vody ticha, ve váš chlad, Tvůj chladný zjev, po němž jsem toužil, já viděl tam zas u dna plát. Jak ňadra pila vláhu svěží, on tichem noci přešel tam; tvůj obraz teď v mém srdci leží jak v prstenu drahokam. 57