Jaks byla dojata,

Jaroslav Vrchlický

Jaks byla dojata, Jaks byla dojata,
když bledost v mojí tváři z tvé zahnala vše nachu poupata!
A úsměv zaplašila, jenž v oku jako víla vln safírem se sváří. Ty citem bohatá, jaks byla dojata! Já chvěl se v málomoci, mně zmizela vše síla, když tys tak bledá byla jak anděl Noci; však čaruplnou mocí tvá ruka na mé skráni jak požehnání mne uzdravila! 63