XII. (JAK ŽIJEM.)

Jaroslav Vrchlický

XII.
(JAK ŽIJEM.)

To věru k zbláznění! – To život jest? Od otevření víček jeden shon. To žití cíl? – Ne, to jest žití trest a kletba, nářek, úpění a ston! Tu číhá zrada, bídáctví, tam lest, a ty jsi sám a vrahů milion! Však buď si! Jedněch očí plá zář hvězd, k mým ňadrům jedné hlavy padá sklon. 110