VI. Ó že tato chvíle měla křídla!

Jaroslav Vrchlický

VI.
Ó že tato chvíle měla křídla!
Ó že tato chvíle měla křídla!
Za ní vzpjal jsem duše smělá křídla. Sotva v dlani držel jsem své štěstí, chvíle jeho v dál svá střela křídla. Krátce ale sladce rajský pták snes nám v srdce, filomela, křídla, co tvé duše se na mojich rtech Psychy probuzené chvěla křídla. Polibkem jsem přibil v srdce své její celá zlatem skvělá křídla.
122