XVII. Rád zřím z jara na větvici první lístek svěží,

Jaroslav Vrchlický

XVII.
Rád zřím z jara na větvici první lístek svěží, Rád zřím z jara na větvici první lístek svěží,
 ještě raděj, tvůj když lístek přede mnou tu leží. Z onoho čtu vesny příchod, konec dlouhé zimy, co mi z tvého ranné květy lásky v duši sněží; v onom vidím divy, které jarní slunce dělá, z tvého vášeň tryská, bouří jak oř bez otěží; chvím se jako dítě, nežli otevru jej, štěstím, věř, než začnu číst, že tělem horký mráz mi běží. Zlíbám jej a k srdci kladu, spím s ním a s ním žiji, co v mém srdci alleluja! zvony zní s všech věží! 133

Kniha Kvítí Perdity (1930)
Autor Jaroslav Vrchlický