XXII. Jaké ráje, jaké vděky kynou za tvým prahem,

Jaroslav Vrchlický

XXII.
Jaké ráje, jaké vděky kynou za tvým prahem,
Jaké ráje, jaké vděky kynou za tvým prahem,
jaké slastí věčné řeky plynou za tvým prahem! Otevři mi do kořán obě křídla lásky bran, pak ať, jak chtíchtí, věky hynou za tvým prahemprahem, polibků sta tisíce, jedna něhy vichřice v rány mé se many léky řinou za tvým prahem.
139