XXXII. Listy tvoje, odkud jen se, pověz, temení?

Jaroslav Vrchlický

XXXII.
Listy tvoje, odkud jen se, pověz, temení? Listy tvoje, odkud jen se, pověz, temení?
 srdce tvé a duši tvoji zřím v jich prameni: jásají v nich a se objímajíobjímají, plají v nich a jako jiskry hrají v plameni. Vír to citů sladkých nekonečný, jisker tancujících ryčná bouře v křemeni, duh to oblouky jsou roztříštěných, padajících v srdce moje v sladkém znavení; čtu je zbožnězbožně, jak ty čítáš mojemoje, a v té chvíli vím to: my jsme oba blaženi! 149

Kniha Kvítí Perdity (1930)
Autor Jaroslav Vrchlický