Jak slunce naposled než za hory se sřítí(J6f)
než padne v stínů hlubiny(J4m)
si strhne s hlavy své šperk všecken kterým svítí(J6f)
zář arabesek svých vše paprsků svých kvítí(J6f)
své topasy a rubíny(J4m)
a světla orgií svět naposledy zpíjí(J6f)
sta ohňů na vrcholu střech(J4m)
sta zažhne zrcadel na věžích utopií(J6f)
že lesku vesmír jest zkad kaskády se lijí(J6f)
do oken dveří všech(J3m)
po slavném západu pak lehce se mu zmírá(J6f)
víť hora údol stráň i luh(J4m)
že pod ním celá zem se rozzvučela lyra(J6f)
i zhasne v lůně vln by noc až přejde čirá(J6f)
zas povstalo jak Bůh(J3m)
Tak rovněž ze hlubin tvé duše rozjitřené(J6f)
než velká noc tě zahalí(J4m)
proud zpěvů vytrysknul jak duha výš se klene(J6f)
plá v raket tisíci jak bystřina se žene(J6f)
a rozlétá se do dáli(J4m)
Však černý onen mrak ta noc která ti hrozí(J6f)
jenž pozadím té záře jest(J4m)
zda není branou ti zkad vzejdou noví bozi(J6f)
Mrak máš jen na očích jej v duši mají mnozí(J6f)
však nemají tvých hvězd(J3m)
Tož vejdi zmužile jak athlet v jeho stíny(J6f)
když křídlem svým tě zahrne(J4m)
vstup s myslí nezvratnou v ty černé prohlubiny(J6f)
Zpěv nový zní ti vstříc Ve větru chví se třtiny(J6f)
však cedr netrne(J3m)
Zpěv nový zní ti vstříc zpěv Isidy a Fata(J6f)
Čím zemský náš mu kvil(J3m)
Co byla Homeru tělesných očí ztráta(J6f)
Co byla Miltonu Zář rájů oboum zlatá(J6f)
z těch tmavých tryskla chvil(J3m)
Jak Ježíš Šimona máš syna ano dceru(J6f)
jak Oidip Antigonu máš(J4m)
věř půjdeš v záři dál jen my zůstanem v šeru(J6f)
zrak duše obrácen prorocky v jinou sferu(J6f)
ty novým ohněm vzpláš(J3m)
Co v stínech pod tebou tví přátelé a žáci(J6f)
stát budou v tváři žas(J3m)
a ptát se druha druh Ký hlas to jenž se ztrácí(J6f)
ve hvězdách kaskády jak varhan a se vrací(J6f)
po pausách k zemi zas(J3m)