HODINÁM BUDOUCÍM.
Hodiny budoucích dnů,
hodiny těchy a míru,
vás volám z hlubiny snů,
neboť mám pevnou k vám víru.
Přec žil jsem a trpěl dost,
chci v dnů sklon aspoň žít klidně,
a země prchavý host
dny příští vítati vlídně,
kdy stichl by tužeb všech spor,
vše bylo pohoda, láska,
kdy zmlkl by odboj a vzdor,
den každý Věčna byl maska.
Ach to Věčna jen stín,
v kterém však vědomí ryzí
všech vniká do hlubin
a mátoha, zdání, sen mizí.
Hodiny budoucích dnů!
Hodiny lásky a štěstí!
Co prošlo let, ruce k vám pnu,
chci hrdě vás ve stáří nésti!
32
Nad propast, jež sluje čas,
svou píseň touhy vám zpívám,
ve vás chci ožíti zas,
jak stíny z Orku vás vzývám.
O přijďte, vzneste mne výš,
hodiny milé a svěží,
jak větve skloňte se níž,
zkad květů kaskády sněží.
Buď každá z vás zázrak a div
s paprskem něhy a blaha!
Ať rafij nesjede dřív,
až květ vzplá v stínu, kam sahá!
Ať v stínu tom usnouti smím,
spasit se z bouřného víru,
a zniknout jak modravý dým,
chat strážce, svědek jich míru!
33