HODINÁM BUDOUCÍM.

HODINÁM BUDOUCÍM.
Hodiny budoucích dnů, hodiny těchy a míru, vás volám z hlubiny snů, neboť mám pevnou k vám víru. Přec žil jsem a trpěl dost, chci v dnů sklon aspoň žít klidně, a země prchavý host dny příští vítati vlídně, kdy stichl by tužeb všech spor, vše bylo pohoda, láska, kdy zmlkl by odboj a vzdor, den každý Věčna byl maska. Ach to Věčna jen stín, v kterém však vědomí ryzí všech vniká do hlubin a mátoha, zdání, sen mizí. Hodiny budoucích dnů! Hodiny lásky a štěstí! Co prošlo let, ruce k vám pnu, chci hrdě vás ve stáří nésti! 32 Nad propast, jež sluje čas, svou píseň touhy vám zpívám, ve vás chci ožíti zas, jak stíny z Orku vás vzývám. O přijďte, vzneste mne výš, hodiny milé a svěží, jak větve skloňte se níž, zkad květů kaskády sněží. Buď každá z vás zázrak a div s paprskem něhy a blaha! Ať rafij nesjede dřív, až květ vzplá v stínu, kam sahá! Ať v stínu tom usnouti smím, spasit se z bouřného víru, a zniknout jak modravý dým, chat strážce, svědek jich míru! 33