MINIATURA.

Jaroslav Vrchlický

MINIATURA.
V úzkém, tenkém rámku zlatém mladá dáma – zda-li mladá? prs v živůtku těsně spjatém, za nímž oko rádo bádá; tahy líčka dobře známé, jen ten pudr divně klame, kterak padá na tu šíj a nahá záda. Léta přešla. Usmívá se v úzkém, tenkém rámku zlatém, tím že stejná čelí kráse, která lety prchá chvatem – jen ten pudr denně klame, krásná dámo – my se známe – v mládí zlatém byla jste vy mojím katem. Pudr též mé vlasy bělil, Parini jak vtipně zpíval, v masce jeho já jsem čelil bolu, jenž mne tenkrát zrýval; stejný úděl dnes již známe, o nějž každý vtip se láme, s vlasem bílým nad váš se dnes obraz chýlím. 68 V úzkém, tenkém rámku zlatém byla jste přec tenkrát mladá! Prs v živůtku těsně spjatém, bílá šíj a bílá záda jak můj vlas dnes! My se známe, dnes již pudr neoklame! Času chvatem byla jste přec mým jen katem! 69