MINIATURA.
V úzkém, tenkém rámku zlatém
mladá dáma – zda-li mladá?
prs v živůtku těsně spjatém,
za nímž oko rádo bádá;
tahy líčka dobře známé,
jen ten pudr divně klame,
kterak padá
na tu šíj a nahá záda.
Léta přešla. Usmívá se
v úzkém, tenkém rámku zlatém,
tím že stejná čelí kráse,
která lety prchá chvatem –
jen ten pudr denně klame,
krásná dámo – my se známe –
v mládí zlatém
byla jste vy mojím katem.
Pudr též mé vlasy bělil,
Parini jak vtipně zpíval,
v masce jeho já jsem čelil
bolu, jenž mne tenkrát zrýval;
stejný úděl dnes již známe,
o nějž každý vtip se láme,
s vlasem bílým
nad váš se dnes obraz chýlím.
68
V úzkém, tenkém rámku zlatém
byla jste přec tenkrát mladá!
Prs v živůtku těsně spjatém,
bílá šíj a bílá záda
jak můj vlas dnes! My se známe,
dnes již pudr neoklame!
Času chvatem
byla jste přec mým jen katem!
69