LIDSTVO.

Jaroslav Vrchlický

LIDSTVO. (Sen.)
To průvod jest bez počátku i konce, jde provazy spjat kol beder i pasů. Zda trestanci, či šílenci v kýs Bedlam*) se potácejí v mlhách a klnou, lají a prskají a rouhají se v skřeku, vlas zcuchaný, podlité krví oči? A děti jsou a muži, starci, ženy; šat zdraný, na němž cetky zašlé slávy, a koule u noh a na pěstích pouta, ti v rukou žezla, čapky bláznů jiní na hlavách, z jejich očních důlků bezdných Smrt chechtá se, co s šedivého nebe se lije plískanicí, vítr cuchá jich cáry, v nichž se nahé tělo třese, sníh šlehá do nich v hustých vločkách, lepí se do jich vlasů: řvouce, slintajíce a plačíce a klnouce jdou dále. Sta katanů, jež nevidí, je žene a šlehá důtkami a škorpiony ———— *) Blázinec v Londýně. 17 a knutami, jež slují Trud a Starost a Bída, Zlata chtíč, Alkohol, Lítost a Zoufalství v neznámou pekla Sibiř, kde není úkoje a slitování, kde Jahvé kamsi do výšin jim unik’, kde podle cest na kříži Kristus mlčí, kde tupé civí Fatum poloslepé, co klikatý blesk v sněžný oblak píše nad jejich lbí své děsné Anathema... 18