BALADA O VLKODLAKU.

Jaroslav Vrchlický

BALADA O VLKODLAKU.
Za tebou jde. Kde se vzal, nevíš, a krev z žil ti bral, u kolébky tvé již stál. V prvním dětství na tě pad’, za stolem skryt, v stínu vrat, v stínu chodí napořád. Je to šelma, je to mrak? Je to zmok, či je to pták? On je pán, tys pouhý vrak. Ale musíš jít s ním v řež – marný odpor! Stůj či běž, ty jsi mlha – on je věž. O tu věž se rozdrtíš, v ruce lásky, slávy číš, sotva jemu v oko zříš. Jenom vydrž – to vše jest – obejme tě – jen to snést! On má tíhu, ty máš pěst! 105 Ty jsi duch, on tlak a zem, ty jsi sdílný – on je něm, ptáš se, kdo jest? –,Úzkost jen!‘ Úzkost před sebou – ne víc – zdrť ji – houkni z plných plic, zář vzplá z jeho zřítelnic. Celý zápas ten byl sen, kapky krve vidíš jen a jdeš k světu – svoboden! 106