TIŠ.

Jaroslav Vrchlický

TIŠ.
Nu, tak se jednou zastavíš, vše projdeš kol a kol, tu stejný ruch, jen v srdci tiš, spí i ten starý bol. Svou cestou jde vše klidně zde, žhne nebe, jásá dol. Hodin se rafij nestavínestaví, jde tichou drahou dál, a orloj zní – co duše sní: je blíž tvůj ideál? Snad o píď přec? – jak vyhnanec tu sedíš – snů jen král. Mníš, spadne ti cos do klína? Nuž, mozkem jenom hni! Co platno? Vůle usíná, a duše – dále sní! Ach, kde jest čin? Na zdi jen stín... a orloj duní... zní! 112