V BOJI.

V BOJI.
Ne, já se nevzdám! Nepustím své pero, svým sokům nehodím je pod nohy! Ne, vydržím vždy přes útoků stero, ne, neschoulím se nikdy v prach a šero, ne, nejsem ubohý! Vím, že mám křídla! – Co škubete na nich? Per nedali jste k jejich rozpětí! Vím, života chléb nesu v obou dlaních. Co vaše bláto na mých čistých skráních? Co vaše prokletí? Já prožil víc již, nežli vám se zdálo, já stál u písně české kolébky, a byť by tisíc vás mně dál se smálo, já přece přines víc – nechť třeba málo, vzrost vaše nad trepky. Nuž ryjte, bušte! Pouze prach se zvíří po vaší nad mým zpěvem orgií! Sem, sovy, blíž i káně, netopýři, vy chlapci, mléko přes jichž teče pýří, vy – stádo harpyjí! 21 Já zakřiknout se nedám – stojím pevně, mne mez oči Krása zlíbala, jen šklebte se a civte zlobně, hněvně: spíš padnu, skřekům neustoupím levně hyén – ni šíbala! Ne, já se nevzdám, nepustím své pero, to jenom smrt mi může vyrvati, dál vydržím i přes útoků stero. Tys, Poesie, se mnou, boží dcero! mně z cesty – piráti! 22