SUSPIRIA.

Jaroslav Vrchlický

SUSPIRIA.
Ó jsme-li více než kyvadlo v studni, v hluboké studni a v tmě visící? Tu a tam tknou se nás svitové bludní, pro krajích roubení mdle tančící. Tu a tam záblesk nás radosti stihne, myšlenka: dostat se z propasti ven, tu a tam vzácná se naděje mihne a prchne sen, a kýváme v studni se Času a Prostoru dál. Ó jsme-li více než v pavouka přízi chycené mušky se chvějící? Tu a tam zříme kus blankytné řízy volně se nad námi skvějící. Tu a tam zdá se nám: Strhnem ty sítě. Los, pavouk, jimiž nás obetkal, a dáme se v odboj, úlisně, skrytě – však v stínu skal v své síti se houpáme zmoření, dušení dál. Ó marné boje! Ó zápasy plané vůči té Nutnosti děsící, chytané stíny po zdi, jak vane Osudu vichr zlý, bouřící! Kyvadla v studni, mušky jen v síti, a venku je radost, naděj a vznět, zde zápasy o vše, co hluché zvem žití, a nemůžem v před – a visíce kýváme v studni se Času a Prostoru dál. 70