KARANTÉNA.

Jaroslav Vrchlický

KARANTÉNA.
Nejen karanténa duší, karantenakaranténa kapsy jest, nechť i tato tebe kruší i tu dlužno tiše nést. Co tu každá měkkost, tklivost? Odhoď tíž zbytečných dum; mníš, že bůh dal trpělivost ovcím jen a telatům? Každý z nás ji v sobě nosí, jeden dost a druhý nic, proto blázen, kdo zrak rosí, kdo se střílí – ještě víc! Kvůli tobě na orloji ani rafij nehne se, a jen silný po zlém boji hrdě hlavu povznese. Plamen ještě nezachvátí, po tobě byť stokrát šleh, šťastní blázni jsou neb svatí, nikdo jiný z lidí všech. 103 Ovšem – karanténa trápí, konce nemá, čert ji sper, však tu večer, mnich, jde s kápí, blíží se již svatvečer. Slavné ducha utišení, a v tom všecka moudrost jest, kde nic není, tam nic není, dvakrát tři jest vždycky šest. Vsled co z všeho? – Vyndej tiše poesie růženec – vem pár zrnek... povstaň v pýše, co jsi – budeš na konec! 104