JESEŇ LÁSKY.

Jaroslav Vrchlický

JESEŇ LÁSKY.
To slunce má tak divný, žlutý svit a hustou mlhou těžko, kalně svítí. Chví na modrých se hroznech rosný třpyt – tak z pavučin, které se všady chytí a do vlasů nám hází mnohou niti. Tím osvětlením bílá pleť tvá kdysi na šíji, pažích plá tak znaveně, jak z thyrsů úponky tu z vlasů visí a oko teskně hoří... ztlumeně tvé srdce bije... Nebude již bouře, jen spousta mlh a pruh šedého kouře. 93