SLOKY.

Jaroslav Vrchlický

SLOKY.
Ne, nenecháme nic tu za sebou, i nejsvětější chvíle prchá mžikem, co slávy hlahol jest? Co s davů křikem? Co s pláčem běd? S obětí velebou? I šílený vzlyk slední zoufalosti jak první děcka výkřik vyzní v prázdnu... Je opravdu svět velkou scénou bláznů? Co je tu pevné v stálé ztrnulosti? Nuž klidně odevzdej se velké změně, tma za tebou jak před tebou vždy byla... Co písně vdech? Ji noc již pohltilapohltila, jak všecko hltá dnes a zítra, denně... 97