MLADÉMU SKLADATELI.

Jaroslav Vrchlický

MLADÉMU SKLADATELI.
I. I.
Jdi, svět je před tebou – co máš v své duši, co tebe rozdírá, co rve tě, co tě kruší, jest velké poslání! Ty hudbu máš – to oceán jest valný, lov škeble, perle v něm – co útes tobě skalný? Jej obepluj, tě neraní.
Neb hudba všecko jest, je bouř i melodie, kam srdce bázlivé i rekovské se skryje, je Fidelio, Tristan jest! Je smutek, jásot, vzkřek, je ples a opojení, je velká moudrost a je tiché snění, jest blýskavice hvězd! Ty tóny divy jsou, z nich vzlétá anděl boží, jenž k prahům věčnosti stesk člověčenstva složí, to jásot, hymna, smír; to paian duchů jest, jich velký povzlet k světlu, v nich vidíš spásy zvěst i kárající metlu v ten bouřný žití vír! Jdi, svět je před tebou – jej podmaň, dobuď směle, neb hudba sylfa jest, má hvězdu slávy v čele a v srdcích stále zní, že hoch, jenž dívku svou si vede od koncertu a tiskne její páž, jen usmívá se v žertu a hřešit nemůže – jen sní... 73
II. II.
Tvá duše zpívá – to je všecko již, co tobě všední starost, trud a tíž, co tvoje vězení a jeho mříž? I tou se hudba na tě s nebe dívá, tvá duše zpívá...
Vždyť celý kosmos – hudby jeden lad, proč jen by člověk mřel v něm, stydnul, chlad’, to věčný povzlet je a žádný pád, to boží dlaň všem otevřeně kývá... tvá duše zpívá... 74