U MOŘE.

U MOŘE.
Kalné vlny, valné vlny, co vše jste mi vyprávěly, když mé touhy bouře plny po prvé nad vámi spěly. Zřím ten den a chvíli onu paměti své ve zrcadle, zřím ta mračna v prudkém honu – proč dnes vše mi shaslé, zvadlé? Neviděl jsem ještě moře, z dálky jen jsem hukot slyšel, narážeti jako oře vlny – příboj právě přišel. Slavně vlna valila se s bílou třísní na vrcholu, jasná pěna zkalila se, vlna přehoupla se dolů. Za ní druhá spěla, hřměla, tříštila se o balvany, symfonie zvuků celá a vše zvuky z živlů stkány! 100 I to racka křídlo čilé sotva do vln vnořilo se, plálo jasem nad sníh bílé, zahořelo v žhavé rose. Jedna zdraná plachta sama jak má touha tkvěla v dálce a já řek si: Jaké drama prožili v té živlů válce? – Všecko v mysl vrací se mi, velkých vln i mračen rysy... jen ta plachta nechce k zemi, v dálce sama tkví a visí. 101