STAROSTEM VŠEDNÍM.

Jaroslav Vrchlický

STAROSTEM VŠEDNÍM.
Dotěrné mouchy! Hajdy, pryč! Měl na vás Adam práce rýč a strunu písně Jubal, když útok váš je škubal. Však cítit, co já na vás mám! jsem proti vám tak děsně sám; na hnoji roven Jobu, jen losu cítím zlobu. A mouchy rostou na ptáky, zla v očích mají přízraky. Jen pojďte s mraky všemi a bijte perutěmi! Orfeův syn, Apolla jun, též po vás šlehnu zlatem strun; zda byste jen se hnuly na povel mojí vůli? Kol spánků mojich hýříte, se kupíte a víříte, ba v posměch mojí bídy jste staré Eumenidy! Vím, spánku jen se podaří vás nepustiti k polštáři, přes který bez úkoje,úkoje se hrnou slzy moje. 13