BALLADA PRO DOMO SUA.

Jaroslav Vrchlický

BALLADA PRO DOMO SUA.
„Tak, na tvé písni vše by hezké bylo“ – nejeden poslouchám hlas kritický – „tak leccos by v tvé písni okouzlilo, zní leccos vzdušně, prostě, básnicky, ba v prostotě jsi skoro klassický; jen jedno nezřím, nálad jednu pásku: tu klidný jsi, tam bouřný, mystický“ – Jsem vždycky týž, nechť stokrát měním masku! Tkám v píseň vše, čím srdce zabloudilo a čím se lidské zachví na vždycky, rád, jestli něco pravdivého skrylo ať v módní frak či peplos antický. O holi jdu, nevzlétám nadlidsky... Za motiv nejmenší dám všecko v sázku, však s básní svou se nedřu fysicky – jsem vždycky týž, nechť stokrát měním masku! Mám barvy rád, mně v nich se zalíbilo, rád motiv perský mám i biblický, leč v čem mé ryzí české srdce bilo, že přemohlo i žár můj tropický 82 a vyznělo i přes škleb cynický, to kladu nejvýš, největší svou lásku tam vdech jsem, slední rytíř blanický, – jsem vždycky týž, nechť stokrát měním masku! POSLÁNÍ.
Vším chvěji se, jsemť právě Vrchlický. To, čtenáři, vem sobě za pomlázku: vždy česky vroucí, modní, sapfický – však vždycky týž, nechť stokrát měním masku! 83