JARNÍ NOC.

Jaroslav Vrchlický

JARNÍ NOC.
Ostrý vánek zahnal v dálku temnou chmůru. Hvězdy tryskly, všichni ptáci byli vzhůru: jeden tiká v trávě, druhý na jabloni, v samé zvonky květů perly svoje roní. V malé chatce malým oknem světlo kmitá, opozděná můra bílá kolem lítá, přihlédnu blíž, okno z kořen, s tenkou svíčkou, a v něm stojí mladá dívka nad rakvičkou. Bledé dítě plavovlasé, šestnáct roků, za sestru či za bratříčka slza v oku velká chví se a na bílé ruce padá – jaký smutek asi nese svěží, mladá! V svaté úctě nad tím děckem šel jsem kolem, stejně zchvácen mírem dětským, dívčím bolem; cítil jsem, co vykoupení i bol ztráty, dívčí nevinnost a smrt že stejně svaty. 77