HODINY.

Jaroslav Vrchlický

HODINY.
Za sebou jdou bez proměny, proměn celý nesou klín, v klidu jdou i pobouřeny věčna dálných ze hlubin. Jdou jak holubice bílé, jdou jak černí havrani, v mdlobách jako v jaré síle od půlnoci do ranní. Často ptám se: „Tajné sestry, co nesete v klínu svém? lidských losů věnec pestrý, kolébky i černou zem?“ Často ptám se: „Hravé chůzí kam se letem ženete? Do radosti jako hrůzy kalné, jasné plynete? Vše jest ve vás, nové, všední, od hlubin až k výšinám – člověk jen od první k slední mezi vámi – vždycky sám!“ 43