DELIBAB.

Jaroslav Vrchlický

DELIBAB.
Já poprv v Petöfim jej poznal jsem, pak v skutečnosti zřel jej na poušti a ptal se: je to okno, odkud v zem své bájné divy nebe propouští? A naposled jsem stih jej v srdci svém: má píseň pěla, ptáče ve houští, co fantastické obrazy se nesly jak vichřicí kol duhovými vesly. Ó čisté vidiny vy z edenu, jste oas duše klidné zrcadlení? vy žehy rubínových plamenů v slz opálů a v ametystů snění, ó sladké zjevy, jak vás vzpomenu, hned jak bych slyšel zdáli temné hřmění; vím, život máte svůj, duch po něm prahne, však smrtelné jej oko neobsáhne. 31