SMUTEK.

Jaroslav Vrchlický

SMUTEK.
Odkud splývá v duši mou, nadarmo se ptám, hledím k hvězdám noční tmou, již jej v srdci mám. Zdali z klína přírody do mých ňader slít, v závoj tiché lahody, v snění plášť se chyt? Nejdřív halil rány dne, teď v ně sahá již, v touhy cloně dojemné padá níž a níž. Teď již zastřel bytost mou, již mne škrtí teď – – Odkud slet? – Víc hvězdy žhnou – – je to odpověď? 36