KLID.

Jaroslav Vrchlický

KLID.
Hluboký klid pad mi v duši, úkoj dýše s hvězdných sfér, zhaslo v ráz, co hněte, ruší: je to vskutku svatvečer? Zevšad tajné tóny plynou jako blízké dýchání, jen se pohruž v tiš tu stinnou, prožij všeho stichání. Neviděný život splývá, snětmi hraje tisíc run, bílá ruka odkud’s kývá, jsou to harfy vzdušných strun? Rozeznávám melodie, změkčen k slzám je můj cit, a má duše loká, pije hluboký ten mír a klid. 47