TAK HLUBOKO.

Jaroslav Vrchlický

TAK HLUBOKO.
Tak hluboko jsem tedy pad’? se často ptám na dně své propasti, kol vyje vlk, ten sluje Hlad a nikde účasti. Tu nad sebou slýchám neznámý hlas: Co hluboko, co vysoko zveš? Ať mračí se Bůh, ať chechtá se Ďas, ve všem jen sebe nalezneš! Co hluboko, co vysoko jen? Svět řekne pád a byl to vzlet, jen když byl visionů pln sen, když mohl’s milovat a pět. A hlasu tomu rozumím. Ó, plujte oblaky, vysoko! splynete stejně v šero a dým – jak rád jsem, že jsem tak hluboko! 111

Kniha Meč Damoklův (1912)
Autor Jaroslav Vrchlický