TAK HLUBOKO.

Jaroslav Vrchlický

Tak hluboko jsem tedy pad’? se často ptám na dně své propasti, kol vyje vlk, ten sluje Hlad a nikde účasti. Tu nad sebou slýchám neznámý hlas: Co hluboko, co vysoko zveš? Ať mračí se Bůh, ať chechtá se Ďas, ve všem jen sebe nalezneš! Co hluboko, co vysoko jen? Svět řekne pád a byl to vzlet, jen když byl visionů pln sen, když mohl’s milovat a pět. A hlasu tomu rozumím. Ó, plujte oblaky, vysoko! splynete stejně v šero a dým – jak rád jsem, že jsem tak hluboko!

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

616. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Legenda. (Augustin Eugen Mužík)
  2. O KRÁSO, královno všech ducha vlád, (Adolf Racek)
  3. OTÁZKY (Otokar Fischer)
  4. None (Josef Holý)
  5. KRÁSNÁ HMOTA. (František Taufer)
  6. Rozšiřte Boha! (Jaroslav Vrchlický)
  7. Vzdáleným. (Jaroslav Vrchlický)
  8. V CO VĚŘIT? (Jaroslav Vrchlický)
  9. O v skrytých dílnách příroda (Jiljí Vratislav Jahn)
  10. MLHY.*) (Svatopluk Čech)