V CO VĚŘIT?

Jaroslav Vrchlický

Já ptal se oblaků a táhla dál, a stromů – umlklo jich šumění, a němá čněla k nebi čela skal, v svém němy byly hvězdy jiskření. V co věřit mám, když tolik sklamalo? – Jdu mlčky dál. Ne, příroda ta víc již nepoví, vždy němá byla ku bolesti všech a růžný den i západ modravý, vše tříšť je světelných a hlasných ech, v nichž nalezneš, co z vlastní duše svěřiti jim chceš. Zpět k člověku! – Věř, nezbývá ti víc, snad není každý zlobný v jádru svém, snad vrásku nenese přec každá líc, lží není každý nářek s úsměvem; snad jeden cit můž’ plným ohlasem ti odvětit! Tu víru pokud ještě v hrudi máš, na novou pouť si vyjdi, poutníku, tu víru v sobě odnášej jak stráž; ji v srdci maje opět slavíku i zvěsti vln zas budeš rozuměti, síly pln. A tak jdu znova, hledím v dětský zor a pátrám v tváři kmetů – dvojí pól v nich života jest, záblesk nových zór a překonaný ze života bol. Ve světle jich chci věřit v člověka a nést všecko tich.

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

439. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. POD ZRAKY HVĚZD. (Eliška Krásnohorská)
  2. O KRÁSO, královno všech ducha vlád, (Adolf Racek)
  3. TAK HLUBOKO. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Po probdělé noci májové. (Adolf Heyduk)
  5. None (Josef Holý)
  6. NOTTURNO (Zikmund Winter)
  7. OD DÁLNÝCH HVĚZD. (Zikmund Winter)
  8. Prolog. (Růžena Jesenská)
  9. 5. Nebe! jestli milost nehoří (Josef Vlastimil Kamarýt)
  10. Vstříc tajům věčna. (Eliška Pechová-Krásnohorská)