5. Nebe! jestli milost nehoří

Josef Vlastimil Kamarýt

Nebe! jestli milost nehoří Leč tu na slzavé pouti časné, Ach, kéž hned můj cit i smysl hasne! Ať se v slzách srdce nemoří. Ať mi oheň blaha neboří; Tam vylítnu v bytí věčně jasné, Kde jen blaží duši pudy spasné, Kde se anjel kráse nekoří. Pakli věčně planeš milosti! Tedy shasni nebe! kalných očí, Zmiz, Ó zmiziž mutná bylosti. Tam ať srdce roztoužené vkročí, K věkuvěčné krásy čilosti, Tam, jen tam ji oko blahé zočí.

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

102. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Josef Holý)
  2. Epištola. (Augustin Eugen Mužík)
  3. ECCE HOMO! (Zikmund Winter)
  4. Do výšin nelze těžkou hmotu vzíti, ( H. Uden)
  5. CO PAVĚD POVĚR svit mně, jenž nás zmát’? (Adolf Racek)
  6. Láska a smrt. (Jaroslav Vrchlický)
  7. VY KRÁSNÉ ZAHRADY... (Zikmund Winter)
  8. Prolog. (Růžena Jesenská)
  9. 373. Ai zde pode šírým nebem tvojím (Jan Kollár)
  10. Láska. (Vincenc Furch)