Láska všech královna,
Nad ní v světě není,
Věčně sobě rovna,
Ač se věčně mění,
Čarodějně činná
Tisícerým tvarem,
Nikdy nejsouc jiná
Roste svárem, žárem.
Pramen s nebes výše
Pravá, žhavá láska,
Tajná s nebeskými
Zemských duchů páska,
Láska v naší noci
Hvězda nejjasnější,
Ona člověčenstva
Svatost nejsvětější.
Láskou my se všickni
Na bohy měníme,
Láskou od země se
V nebe povznášíme;
Kdeže láska mine,
Člověk zpátky klesá –
Vždy však pamatuje
Srdce na nebesa.
Světlo má své stíny,
Láska má své žaly,
Předce, lásko, tebe
Píseň moje chválí;
Láska má své žaly,
Má své bouře nebe –
Ó nebeský cíle,
Lásko, slavím tebe.
Plný les slavíků
Nemá zvuků dosti,
By dozpíval starou
Píseň o milosti;
Nemá důl Kašmirský
Vonných růží dosti,
Aby vynahradil
Srdci květ milosti.
Prázdný jest ten život,
Cíle ni neznáme,
Náhradu jen v tobě,
Krásná lásko, máme.
Ty otvíráš naší
Duši hvězdné světy,
Ty nám na zem bídnou
Házíš nebe květy.
Čest zve mocným hlasem,
Láska jest silnější,
Nestraší se láska
Smrti nejhroznější;
Na kraji propasti
Růže sobě trhá –
S úsměvem se láska
Do hlubiny vrhá.
Otroky jsme všickni
Lásky světovládné,
Prosto její moci
Není srdce žádné;
Poutem všechny váže.
Vzdychat, plakat učí,
Trním růžovým nás
Všechny láska mučí.
Podivná milosti,
Měníš dvě bytosti:
Jedna v druhé žije,
Srdce v srdci bije.
Milenku k milenci
Růžovými věnci
Vážeš, krásná lásko,
Svatá duchů pásko!
Lásko – jedno, všecko,
Nebešťanko; děcko –
Děckem – velikánem,
Milek – světu pánem.
Slouží se mu všude,
Sloužit se mu bude,
Zde a v nebi žije
Lada Uranie.
Obraz všehomíra
Mrtev bez milosti,
Krása beze vnady,
Touha bez radosti;
Cit je bez plamene,
Oko plno mraku,
Bez lásky je země,
Nebe bez zázraku.
Lásky harmonie
Vane nebem, zemí,
Jako žilobití
Hýbá tvory všemi.
Svatá harmonie –
Ohlas milionů
Obětně se zdvihá
K nebeskému trónu.