Láska.
I.
I.
Láska všech královna,
Nad ní v světě není,
Věčně sobě rovna,
Ač se věčně mění,
Čarodějně činná
Tisícerým tvarem,
Nikdy nejsouc jiná
Roste svárem, žárem.
Pramen s nebes výše
Pravá, žhavá láska,
Tajná s nebeskými
Zemských duchů páska,
Láska v naší noci
Hvězda nejjasnější,
Ona člověčenstva
Svatost nejsvětější.
Láskou my se všickni
Na bohy měníme,
Láskou od země se
V nebe povznášíme;
Kdeže láska mine,
Člověk zpátky klesá –
Vždy však pamatuje
Srdce na nebesa.
88
II.
II.
Světlo má své stíny,
Láska má své žaly,
Předce, lásko, tebe
Píseň moje chválí;
Láska má své žaly,
Má své bouře nebe –
Ó nebeský cíle,
Lásko, slavím tebe.
Plný les slavíků
Nemá zvuků dosti,
By dozpíval starou
Píseň o milosti;
Nemá důl Kašmirský
Vonných růží dosti,
Aby vynahradil
Srdci květ milosti.
Prázdný jest ten život,
Cíle ni neznáme,
Náhradu jen v tobě,
Krásná lásko, máme.
Ty otvíráš naší
Duši hvězdné světy,
Ty nám na zem bídnou
Házíš nebe květy.
89
III.
III.
Čest zve mocným hlasem,
Láska jest silnější,
Nestraší se láska
Smrti nejhroznější;
Na kraji propasti
Růže sobě trhá –
S úsměvem se láska
Do hlubiny vrhá.
Otroky jsme všickni
Lásky světovládné,
Prosto její moci
Není srdce žádné;
Poutem všechny váže.
Vzdychat, plakat učí,
Trním růžovým nás
Všechny láska mučí.
Podivná milosti,
Měníš dvě bytosti:
Jedna v druhé žije,
Srdce v srdci bije.
Milenku k milenci
Růžovými věnci
Vážeš, krásná lásko,
Svatá duchů pásko!
Lásko – jedno, všecko,
Nebešťanko; děcko –
Děckem – velikánem,
Milek – světu pánem.
90
Slouží se mu všude,
Sloužit se mu bude,
Zde a v nebi žije
Lada Uranie.
Obraz všehomíra
Mrtev bez milosti,
Krása beze vnady,
Touha bez radosti;
Cit je bez plamene,
Oko plno mraku,
Bez lásky je zemězemě,
Nebe bez zázraku.
Lásky harmonie
Vane nebem, zemí,
Jako žilobití
Hýbá tvory všemi.
Svatá harmonie –
Ohlas milionů
Obětně se zdvihá
K nebeskému trónu.