III. Růže, růže! v temném stínu

Josef Václav Frič

Růže, růže! v temném stínu tvoje krása rozkvetá, cizá mateřskému klínu, netroufá si do světa. Dosavad ta láska tvoje dřímá v klidu vnady tvé – až se zbudí, duško moje, nedus, nedus touhy své. Neníť hřích to milování, spíše lidských ctností zdroj – a kdo jeho zvukům brání, marný, zkázný vede boj. Příroda, ta matka milá, učila nás milovat; marná pýcha naučila nás těm zvukům vzdorovat. Kdo byl jejím zvukem zňatý, ten ho lidstvu zvěstoval, a sám Kristus, mistr svatý, Magdalénu – miloval. Chceš se zříci toho blaha, dítky v klíně kolíbat? Nechceš zkájeti je, drahá, a jich očka nelíbat?

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

966. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Láska. (Vincenc Furch)
  2. O kráso lásky, z tebe ŽIVOT plyne, (Adolf Racek)
  3. nad filmovou fotografií eskymácké matky (Stanislav Kostka Neumann)
  4. O kráso lásky, z tebe život plyne, (Adolf Racek)
  5. LÁSKO, uslyš lásku! (Adolf Racek)
  6. O lásko, podstato vší PRAVDY naší, (Adolf Racek)
  7. Elegie (Stanislav Kostka Neumann)
  8. Obavy. (Beneš Grünwald)
  9. NA USMÍŘENOU. (Josef Lukavský)
  10. Láska a smrt. (Jaroslav Vrchlický)