Do výšin nelze těžkou hmotu vzíti,

H. Uden

Do výšin nelze těžkou hmotu vzíti, hrst hlíny, ze které jsme kdysi vstali, byť mocné páky od země ji rvaly, k ní padá zpět, s ní za jedno se cítí. V kruh jasných hvězd, jenž na obloze svítí a zaslíbením září v pyšné dáli, duch sám, když ruce milosrdné sňaly mu okovy a pouta, může jíti. Žal odvěký a lidská bída celá a všecka bolest kotví v klamu lichém o síle ducha, který věčně doufá i v nemožné nanebevzetí těla, ač omyl hrdý, jenž si příliš troufá, a nedocenění se stává hříchem.

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

336. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Josef Holý)
  2. 5. Nebe! jestli milost nehoří (Josef Vlastimil Kamarýt)
  3. VÁLEČNÁ MODLITBA OTCŮ. (František Taufer)
  4. SVIŤ MI, MÁ HVĚZDIČKO. (Josef Václav Sládek)
  5. POD ZRAKY HVĚZD. (Eliška Krásnohorská)
  6. Jiná meditace. (Beneš Grünwald)
  7. KONEC ASMAVETHŮV. (Rudolf Illový)
  8. HVĚZDY. (František Kvapil)
  9. Hvězda. (Augustin Eugen Mužík)
  10. SLOKY. (Antonín Sova)