Hvězda.

Augustin Eugen Mužík

Až v nejzazším světa prostoře(Na) tam přejasná hvězda stála(Na) a jasná slunce v pokoře(Na) kol její osy hrála(Na) Leč hvězda chce shasit věčnou zář(Na) jež sluncím v kolébku svítí(Na) Já nikdy neshlédnu lidskou tvář(Na) a k čemu mi tedy žíti(Na) Děl anděl letě hvězdě vstříc(Na) Což neumíš svobodně žíti(Na) Ten prach ten hřích ten troud to nic(Na) ó nechtěj člověka zříti(Na)

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

516. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. OD DÁLNÝCH HVĚZD. (Zikmund Winter)
  2. SVIŤ MI, MÁ HVĚZDIČKO. (Josef Václav Sládek)
  3. Do výšin nelze těžkou hmotu vzíti, ( H. Uden)
  4. Nikdo tomu věřit nechtěl... (Růžena Jesenská)
  5. Sloky (Otokar Fischer)
  6. LV. Takť člověk ve svém blouznění: (Vítězslav Hálek)
  7. HVĚZDY. (František Kvapil)
  8. Něčím velkým... (Jan Evangelista Nečas)
  9. Ze všech chvil mých nejkrásnější (Jan Evangelista Nečas)
  10. None (Josef Holý)