Hvězda.

Augustin Eugen Mužík

Hvězda.
Až v nejzazším světa prostoře tam přejasná hvězda stála a jasná slunce v pokoře kol její osy hrála. Leč hvězda chce shasit věčnou zář, jež sluncím v kolébku svítí. „Já nikdy neshlédnu lidskou tvář, a k čemu mi tedy žíti?“ Děl anděl, letě hvězdě vstříc: „Což neumíš svobodně žíti? Ten prach, ten hřích, ten troud, to nic – ó nechtěj člověka zříti!“ 51