Podzimní píseň.

Podzimní píseň.
List usýchá a vadne, za květem sprchá květ, jak hvězdy v letní noci bys viděl s nebe se chvět. Tam dole ve žluté trávě jak leží již v šíř a dýl, ty všecky čekají na sníh, by jejich hanbu skryl. A jest jim jako srdci, jež láskou zhrdalo dřív, a potom nadarmo k sobě ten svatý volalo div. A jest jim jako srdci, jímž zhrdla láska ta, a nechala uvadnout všecka v něm nadějí poupata. 24 Teď poslední kvítek s keře se zavířil v šílení, slít’, a člověk se rozpomíná, čím jest a čím chtěl být. Co mohl a co čekal, kam zapad’ snů jeho let, jak sbory divokých ptáků, jež mizí v soumračný svět. Ty sliby života jeho, ty spálil krutý mu mráz, a nadějí hnízda smetla bouř divoká v první mu ráz. A tužby k nebi se pnoucí jak štíhlý topol ten, blesk zasáh’ z osudu mračen a rozrazil po kořen. V těch smutných, mrtvých květech, jež ztroskotal času let, tu v každém rozbit leží ach celý ohromný svět. Tak vítězný, moudrý a skvělý, jak vysněn člověkem jest, jenž zápolil s božím soudem o krásy a lahody čest. V nich bůh se přiblížil světu a země až nebesům, v nich andělských křídel ozval se pravěký, velebný šum. 25 Ó ty, jež stoupla’s v mé žití jak paprsk dalekých hvězd, co ještě mohu ti dáti z těch bezkvětých podzimních cest? Pojď, podej bílou mi ruku, my půjdem v ten podzimní lán, jsem smuten dnes tisíců smutkem, a bolestí lidstva jsem štván. Pojď, ve tvém modravém oku kus nebe, jejž nezkalí mrak, ten nes v to bojiště času jak věčné naděje znak. My budeme hleděti spolu ten smrtelný na zápas, jak mdle a smutně prchá, co nedávno blažilo nás. Jak všecko hasne a hyne co v zemských zrozeno tmách, jak v nový útvar se mění ten krásnější dříve prach. Co lidského, časného, záhy to zpustoší jeseně pěst. Však mnoho jest ve světě také, co z kletby té vyňato jest. Toť víra v mladém je srdci a ctnosti a věrnosti jas, jež láska přenese v nové vždy srdce a živí tam zas. 26 Jak hrdlička mláďata svoje, jež převádí ve slunný jih, a s jarem sladší a krasší zas domovu navrací smích. Toť slunce, jež couvajíc od nás kdes jiný zahřívá lem, a dražší je ve svém skonu, než v příchodu bylo svém. 27