Civilisace.

Augustin Eugen Mužík

Civilisace.
Sochu zřel jsem kdysi – mistr posvěcený vytesal to obraz krásné, hrozné ženy. Obrovská ta žena, nahá, z hrubé žuly, plece dvě jak vrchy do výše se pnuly. Přes mohutné boky šat se lehký valí. Pata pevná s půdou z jedné slitá skály. To je žena – sfinga, to je pochyb dcera, v očích plá jí jakás vášeň zlá a šerá. O popelnic trosky opírá si nohu, levicí svou drtí kříž a sochy bohů. Pravice tu s žhavým luntem k ráně stojí, dělo hrozné v zástup vypálit se strojí. Stranou Indian tam leží, proklán v boku, opilý se negr šklebí v blázna skoku. Dole zlatý nápis mluví ku člověku: „Civilisace to dvacátého věku“.věku.“ 115