Nový život.

Augustin Eugen Mužík

Nový život.
Má každá vesna květy nové, svěží, jich čistou rosou vůně bude dštít – jak na těch lonských prach a časy leží – jich přece nemůž, nemůž zapomnít. Zas tisíc nových hvězd té noci vzplane, když o několik zloupen její štít, však jedné hvězdy tiché, vyplakané ta noc přec nemůž, nemůž zapomnít. A srdce dále v bouřném letí trysku, snad výš v něm vzkypí žhavé touhy cit, však jedněch očí, jedné ruky stiskustisku, jich přece nemůž, nemůž zapomnít. Ach, nový život toužně ve svět letí! Však, aby jasně mohl zapláti, co starých snů on musí oželeti, co mrtvol musí v pouť si nastlatínastláti! 19