Tvá ruka...

Augustin Eugen Mužík

Tvá ruka...
Tvá ruka letmo bloudí po klavíru, zpod prstů proudí bouřná melodie, tak Eumenidám v dlaních svíjeli se kdys v kruhy vzteklí hadi. Co praví Beethoven? Co Schumann? – Marno, nám umřít jest, my zhynem, stínů stíny, my prachu rod, v němž skrytá jiskra božství plá uměním a láskou. Jak hudba taje smrti otevírá! Já vidím hroby všech, kdo byli se mnou, a umřeli – a my dva opozdění jsme v soumrak ptáci. My půjdem za nimi a zniknem v stínu tom podvečerním, za námi znít bude jak nových duší mladé šelestění i Beethoven i Schumann. 20