Sen.

Augustin Eugen Mužík

Sen.
Mně zdálo se, že země prudký hyb se od západu toče jako vlk, jejž dítě pohání, mne odhodil jak prášek v prostor. Země spěla dál a zmizela mým zrakům ztřeštěným, a srdcem bodla bolest palčivá. A ptal jsem se všech tvorů cizích hvězd, i zářných andělů, již spěli kol, jichž křídel let se nikdy neznaví, a volal jsem: „Kdo znáte zemi mou, mou kolébku i rakev kostí mých, vy ráje zrozenci, mně vraťte zem!“ Leč nikdo ze všech nedal odpověď. Já volal: „Matko lásky, bolesti a smrti, vrať se.“ Potom omdlel jsem. A procitnuv, jsem ještě cítil děs a novou lásku, a jak nejzazších těch hvězd svit v duši, tklivou hudbu sfér. 52