Tři keře.

Augustin Eugen Mužík

Tři keře.
Ó myrto, něžný milosti symbole a lásky, která z mladosti vykvetá, co nadějí se na tvé drobné kvítečky věsí ach v jaru žití. Ó vavříne, ty bytosti příšerná, kdo tkne se tebe, ruka mu chvěje se, a ledné čelo darmo hledá polibků žhavých potom květy. Ó cypřiši, ty truchlivý příteli, jenž věrně hlídáš hřbitovy ztracené, mír blahých mrtvých vtělen v tebe, živý jejž člověk sotva cítícítí. Tři keře k srdci mému tak hovoří: „My sami jsme, nic nespojí v žití nás, co chceš, ty po tom ruku vztáhni – jedno jen v životě můžeš míti.“ 85